close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
...aneb vše, o co se chci podělit :-)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Buddíkování, část 3. - Ve škole

1. března 2013 v 17:48 |  Můj život na VŠE
Dnes je zahajovací den Orientation Weeku, týdne pro zahraniční studenty. Čekají je přednášky o české historii, kultuře, bydlení na kolejích a průběhu jejich studia. To vše však později, nejdřív je potřeba projít si mnohou administrativou.


Dorazím do školy brzy a chvíli tedy čekám v hale Staré budovy s knížkou na koleni. Dveře se každou chvíli rozlétnou a vcházejí studenti, někteří zahraniční, jiní čeští, ještě dokončující zkouškové. Mladý muž se mě anglicky ptá na cestu do Rajské budovy, pokusím se mu jí vysvětlit a doufám, že trefí, nebo se doptá. Naše škola se nováčkům může zprvu jevit jako bludiště a také názvy jsou zavádějící - pamatuji si to ze své první návštěvy. "Toto je Nová budova?" "Nene, to je Rajská. Nová je támhle." "Ale vždyť tahle je hezčí, ta musí být novější!" Nu, zjevně ne...

Po strávení pár chvil s Arthurem Dentem a Fordem Prefectem v mrazáku ve společnosti dupajících skupinek a bizardního
výjevu koupací vany na velitelské palubě kosmické lodi se začínám strachovat, jeslti Evi nezměnila čas srazu, už by tu měla být. Ale trvá to jen dalších pár minut a vcházejí do dveří - ona, její dvě spolubydlící (Susanna a slečna, kterou ještě neznám) a dva kluci, kteří přiletěli se Susannou. Mají s sebou jen jediného buddíka a nevěřím svým očím - známe se z volejbalu! Prima, společně tu skupinku nadšených cizinců zvládneme Usmívající se Jdeme, bando! Vlastně... Let's go everybody!

Nejprve nás čeká povinná registrace. V nejvyšším patře Rajské budovy najdeme správnou kancelář a všichni jdou postupně nahlásit svá jména, načež obdrží desky s potvrzením o studiu, papírem k získání průkazky pro levnější jízdné v městské hromadné dopravě a programem Orientation Weeku. Hrdě si vše pročítají a hned je vidět, že se cítí o něco více součástí VŠE. Už je to oficiální, už jsou zapsaní a mají desky se svým jménem Usmívající se Evi úplně září. Zatímco čekáme na ostatní, posbírám pár informačních brožurek o České republice, ať se také něco přiučím Nevinný

Čeká nás krátká zastávka na Oddělení zahraničních styků, kde získá Susanna odpovědi na nejasnosti při zápisu předmětů. Na plakátu přede dveřmi kanceláře si zatím zbylá děvčata vybírají favority z široké nabídky výletů pořádaných pro zahraniční studenty. Zdá se, že vyrazí do Krakowa a možná také prozkoumají Kutnou Horu. U výtahů se pak skupina chvíli zdrží a kochá se výhledem na Prahu. Jen škoda, že je tolik mlhavo.

Příští zastávkou dnešního programu je místnost Buddy Systemu. Fronta se táhne až ven z učebny, ale odhodlaní ji jdeme vystát. Vida, v místnosti obdrží studenti další desky, tentokrát s plakáty chystaných výletů. Holky se hned registrují na výlet na Karlštejn (na výslovnosti budou muset ještě zapracovat). Všichni jsou nadšení z možnosti koupit si zdejší SIM kartu. Budou si moci volat mezi sebou levněji. Zakoupili si také ESN kartu (organizace Erasmus Student Network), která jim umožňuje mnohé slevy, a permanentku na proslulou sérii studentských párty Nation2Nation. Peněženky se jim zaplňujími kartami, ale ještě potřebují místo na jednu, tu hlavní, školní ID. Na ni už se taková fronta netvoří, takže tuto záležitost zvládáme raz dva.

Do první přednášky, úvodní pro "Erasmáky", zbývají ještě asi tři hodiny, a tak vyrazíme do města zařídit průkazku na MHD. Autobusová zastávka nás vypeče, nemá automat na jízdenky... Náhoda je blbec a pokutu se nikomu platit nechce, ale bus hned přijíždí, tak do něj naskáčeme a jízdenky neřešíme. Nikdo nás naštěstí nekontroluje a jsme také jedinou zastávku před konečnou. Po chvilce už na Florenci vyměňují studenti v bance eura za koruny a pak se jde k okýnku pro průkazky. Všem podám instrukce, aby si připravili žádost, malý papírek s potvrzením, 720 Kč a fotografii. Jsem na sebe pyšná, že mě všichni berou jako autoritu a jsou vděční za pomoc Usmívající se Paní v okýnku je také ráda, že nemusí řešit každou žádost zvlášť. Všem jen přetlumočím, aby dopsali na žádost nadiktované PSČ a zaškrtli, že jsou studenti 19-26 let, což škola v žádosti nevyplnila. No co, v kanceláři ve škole jsou to taky jen lidi! Když se vracíme do školy na oběd, skupinka nadšeně plánuje, kam všude se pojede MHD podívat. Slečna, jejíž jméno neznám, je z Kanady a zajímá se, za jak dlouho přijde v Praze jaro. Povídám, že to ještě asi pár týdnů potrvá, ale že to odhadnout pořádně nedokážu. Jí se pošmourné mrazivé počasí líbí, svěří se mi. Ostatní jsou ale v čepicích a prsty schovávají po kapsách.

V naší škole je hodně možností stravování. Vedle klasické menzy můžete chodit na pizzu nebo si vybrat zdravou výživu. V patře nad těmito třemi menzami je restaurace Akademický klub, která se hodí pro pracovní či studijní schůzky. V poledne nabízí výhodná menu. Škola má také bufet, spoustu automatů (i když ten nový na pizzu se k nám ještě nedostal Smějící se viz článek na idnes.cz ) a dokonce koutek se dřezem a mikrovlnkou. My míříme do klasické menzy, a i když si skoro všichni z přítomných dávají výběrové jídlo (neláká je nic z hlavní nabídky pěti jídel), vypadají spokojeně a jídlo chválí. Potom odpočíváme, všichni si postupně aktivují novou SIM kartu a já s druhou buddy prohlížíme brožurky o ČR, které jsme si ráno vzaly u registrací. Kroutíme hlavou nad tím, jak se autoři snaží prodat naši krajinu co nejvíce a barvy jsou nereálně syté a zářivé. Evi se chce ujistit, že moje jméno vyslovuje správně. Vysvětlím jí, že mi klidně může říkat Lucy [lůsi], po anglicku, ale v češtině že mi říkají "Lucko". Daří se jí to vyslovovat pěkně a slibuje, že si to zapamatuje. A protože se holky začaly bavit o němčině, že je oproti angličtině těžká a mate je Dativ a Akkusativ (německé pády), přidám svou trochu do mlýna. Ubezpečím je, že němčina je nic oproti češtině a všechny vyděsím skloňováním svého jména - Lucka, Lucky, Lucce, Lucku, Lucko, Lucce, Luckou Překvapený

V příštích dnech už se Evi cítí jistá v kramflecích a mezi svými spolužáky a mé průvodcovství již nepotřebuje. Doufám že jí elán vydrží celé jaro a někde se opět setkáme. Uvažujeme o deskových hrách, Evi je má ráda a já také, tak jsem začala vymýšlet, které z mých her se dají vysvětlit v angličtině, už mám na seznamu Twister, Carcassonne, Jungle Speed, Labyrint a Bobří bandu. Tak třeba se Buddíkování někdy dočká dalšího článku Usmívající se
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzie Zuzie | Web | 8. května 2013 v 11:52 | Reagovat

Ahoj Luci,
právě jsem dočetla všechny tři části Tvého buddíkování a můžu Ti říct, že máš můj obdiv za to, co pro Evi a její kamarády děláš! :-) Musí to být skvělý zážitek a zkušenost.
Jsem si jistá, že Evi je ráda, že se o ni staráš, protože v Česku to asi s nama nemá jednoduché :D
Jenom se chcu zeptat - na jak dlouho tady Evi je? ;-)

2 LuckaS LuckaS | E-mail | 9. května 2013 v 9:31 | Reagovat

[1]: Ahoj! Ano, je to prima zkušenost, ale čas se už bohužel krátí. Během semestru jsme se sešly pak ještě asi třikrát, ale teď už je hodně práce s jejími zkouškami a mojí bakalářkou, a tak se uvidíme až skoro před odjezdem Evi. Vezmu jí pak zase na letiště. Přijela na semestr, od začátku března do půlky května to je jen 2 a půl měsíce...

3 Zuzie Zuzie | Web | 11. května 2013 v 21:02 | Reagovat

[2]: Jo tak. :-) Tak snad zůstanete v kontaktu a až Ty se vydáš do Řecka, budeš mít průvodkyni :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama