close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
...aneb vše, o co se chci podělit :-)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak to dopadlo s mou letní četbou

6. ledna 2012 v 23:16 |  S knihou v lenošce
Někteří z vás si jistě vzpomenou, že jsem na konci června uveřejnila článek Zásoba na léto s ukázkou knih, které jsem se chystala přes prázdniny číst. A jak jsem očekávala, přečetla jsem z nich ve výsledku sotva polovinu Smějící se Zato jsem si seznam doplnila jinými tituly, třeba těmi, které jsem měla doma, nebo které jsem si půjčila z knihovny až v další várce. A jakže jsem nakonec dopadla? Od poloviny června do poloviny září, kdy jsem měla vysokoškolské prázdniny, jsem knížek přelouskala deset.



Nejvíc nadšená jsem byla z Christiny, příběhu Stephena Kinga o automobilu, který není obyčejným vozem a žene svého vlastníka, mladého kluka, pomalu do záhuby. Příběh postupně odkrýval temná tajemství Christiny a její řádění a držel mě v napětí takřka po celou dobu. Zařadil se mezi mé oblíbené Kingovky. Od tohoto autora jsem v létě vlítla ještě na Pod kupolí, kde se objeví motiv města uzamčeného pod neviditelnou kruhovou bariérou. S tímto se lze setkat v různých jiných dílech - před přečtením knihy jsem si vzpomněla na Simpsonovi ve filmu a po přečtení se kupole objevila v jedné epizodě seriálu Haven, který je natáčen na motivy příběhů právě Stephena Kinga. V knize Pod kupolí byla neviditelná bariéra spojena s mocenským bojem uvnitř městečka, tajnou výrobou drog a mimozemským zařízením. Více prozrazovat nebudu, abych neprozradila vyústění příběhu případným budoucím čtenářům. Pod kupolí jsem taky přečetla s chutí, ale trvalo mi, než jsem se dobře seznámila s postavami, objevuje se jich tam mnoho a pletly se mi.
O Vánocích 2009 jsem dostala od dědy vytouženou sérii Harry Pottera v anglické verzi. Počkala jsem se čtením až na léto, abych se mohla nerušeně soustředit na maturitu a přijímací zkoušky na vysoké školy, a protože čtu v létě vše, co nestihnu přes rok, zvládla jsem v létě 2010 jen první tři díly Pottera. Na čtvrtý, pátý a šestý došla řada letos, sedmý jsem dočetla při začátku školy. Čtení v angličtině mě hrozně baví, jak už mnozí víte. Rozšiřuji si tak slovní zásobu (ačkoli třeba takový dementor, mozkomor, mi v běžné řeči k ničemu nebude Mrkající ), procvičuji větnou stavbu, učím se používat fráze.
Doma v knihovně už mě delší dobu vábily dva tituly - Vejce a já od Betty McDonaldové, životopisný román o životě na slepičí farmě, a Jak jsem vyhrál válku, humoristický román Patricka Ryana. Jak jsem vyhrál válku zvládnete přečíst za den či dva a rozhodně jej můžu doporučit.
Pokračovala jsem také v rozečtených sériích - Úžasné zeměploše knížkou Sekáč (nečtu postupně, přeskakuji a tento díl jsem četla kvůli Smrťovi, předtím jsem četla knížky s čarodějkami - Bábi Zlopočasnou a Stařenkou Oggovou... snad mě příznivci za přeskakování neukamenují) a v Artemisi Fowlovi zatím posledním dílem, který se jmenuje Atlantský komplex. U obojího jsem se pobavila. Smrť nezklamal a Artemis byl trochu jiný než předchozí díly, ale taky se povedl.
Na doporučení kamarádky jsem rozečetla detektivní sérii ruského autora Borise Akunina Dobrodružství Erasta Fandorina - Případ Azazel. Příběh je zasazen do historie, takže se můžu leccos přiučit - už třeba vím, co je to skřipec nebo otčestvo Usmívající se Další díl, Turecký gambit, už čeká v poličce. Kamarád mě zas nalákal na čtení humoristických příběhů Donalda E. Westlaka, k těm jsem se ale dostala až na pozdim - začala jsem titulem Jak neuloupit smaragd a pokračovala Ukradenou bankou. Hodně jsem se pobavila. Tyhle knížky patří mezi ty, nad kterými se musíte chtě nechtě zasmát i třeba v metru Usmívající se
Nakonec zmíním už jen Rok kohouta, který je pokračováním životopisného vyprávění Terezy Boučkové, Indiánského běhu. Ten vypovídá o autorčině dětství i dospělosti až do chvíle otěhotnění s jejím současným manželem a druhý díl se točí zejména kolem výchovy dvou adoptivních synů. Tereza Boučková je dcerou spisovatele Pavla Kohouta a o jejím životě byly také natočeny dva filmy - Smradi a Zemský ráj to napohled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janah Janah | Web | 7. ledna 2012 v 20:15 | Reagovat

Vejce a já jsou klasika, Jak jsem vyhrál válku, často citujeme a Smrť je super, k té knížce mě dovedly děti, a jsem moc ráda. Kinga moc nemusím, ale mrknu na Akunina, zní to zajímavě.

2 Zuzie Zuzie | Web | 3. února 2012 v 10:44 | Reagovat

Čtení přes prázdniny, to je dobrá věc. Já přečetla spoustu knížek. Od S. Kinga na mě teď úplně volá knížka Černočerná tma, ale zase jsem od něj ještě nic nečetla, tak nevím. Četla jsi ji už? ;-)

3 LuckaS LuckaS | E-mail | Web | 3. února 2012 v 15:47 | Reagovat

[2]: Tuhle jsem Zuzie nečetla, takže ti neporadím, jestli je s ní dobré začít. Já začínala se Řbitovem zviřátek a doporučila bych jej také :-)

4 Zuzie Zuzie | Web | 3. února 2012 v 17:57 | Reagovat

[3]: Dobře, tak děkuju. Já si seženu Hřbitov jehňátek a pak se uvidí. ;-)

5 LuckaS LuckaS | E-mail | Web | 3. února 2012 v 19:32 | Reagovat

[4]: Řbitov zviřátek :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama