6. ledna 2012 v 23:16
|
Někteří z vás si jistě vzpomenou, že jsem na konci června uveřejnila článek
Zásoba na léto s ukázkou knih, které jsem se chystala přes prázdniny číst. A jak jsem očekávala, přečetla jsem z nich ve výsledku sotva polovinu

Zato jsem si seznam doplnila jinými tituly, třeba těmi, které jsem měla doma, nebo které jsem si půjčila z knihovny až v další várce. A jakže jsem nakonec dopadla? Od poloviny června do poloviny září, kdy jsem měla vysokoškolské prázdniny, jsem knížek přelouskala deset.
Nejvíc nadšená jsem byla z Christiny, příběhu Stephena Kinga o automobilu, který není obyčejným vozem a žene svého vlastníka, mladého kluka, pomalu do záhuby. Příběh postupně odkrýval temná tajemství Christiny a její řádění a držel mě v napětí takřka po celou dobu. Zařadil se mezi mé oblíbené Kingovky. Od tohoto autora jsem v létě vlítla ještě na Pod kupolí, kde se objeví motiv města uzamčeného pod neviditelnou kruhovou bariérou. S tímto se lze setkat v různých jiných dílech - před přečtením knihy jsem si vzpomněla na Simpsonovi ve filmu a po přečtení se kupole objevila v jedné epizodě seriálu Haven, který je natáčen na motivy příběhů právě Stephena Kinga. V knize Pod kupolí byla neviditelná bariéra spojena s mocenským bojem uvnitř městečka, tajnou výrobou drog a mimozemským zařízením. Více prozrazovat nebudu, abych neprozradila vyústění příběhu případným budoucím čtenářům. Pod kupolí jsem taky přečetla s chutí, ale trvalo mi, než jsem se dobře seznámila s postavami, objevuje se jich tam mnoho a pletly se mi.
O Vánocích 2009 jsem dostala od dědy vytouženou sérii Harry Pottera v anglické verzi. Počkala jsem se čtením až na léto, abych se mohla nerušeně soustředit na maturitu a přijímací zkoušky na vysoké školy, a protože čtu v létě vše, co nestihnu přes rok, zvládla jsem v létě 2010 jen první tři díly Pottera. Na čtvrtý, pátý a šestý došla řada letos, sedmý jsem dočetla při začátku školy. Čtení v angličtině mě hrozně baví, jak už mnozí víte. Rozšiřuji si tak slovní zásobu (ačkoli třeba takový
dementor, mozkomor, mi v běžné řeči k ničemu nebude

), procvičuji větnou stavbu, učím se používat fráze.
Doma v knihovně už mě delší dobu vábily dva tituly - Vejce a já od Betty McDonaldové, životopisný román o životě na slepičí farmě, a Jak jsem vyhrál válku, humoristický román Patricka Ryana. Jak jsem vyhrál válku zvládnete přečíst za den či dva a rozhodně jej můžu doporučit.
Pokračovala jsem také v rozečtených sériích - Úžasné zeměploše knížkou Sekáč (nečtu postupně, přeskakuji a tento díl jsem četla kvůli Smrťovi, předtím jsem četla knížky s čarodějkami - Bábi Zlopočasnou a Stařenkou Oggovou... snad mě příznivci za přeskakování neukamenují) a v Artemisi Fowlovi zatím posledním dílem, který se jmenuje Atlantský komplex. U obojího jsem se pobavila. Smrť nezklamal a Artemis byl trochu jiný než předchozí díly, ale taky se povedl.
Na doporučení kamarádky jsem rozečetla detektivní sérii ruského autora Borise Akunina Dobrodružství Erasta Fandorina - Případ Azazel. Příběh je zasazen do historie, takže se můžu leccos přiučit - už třeba vím, co je to skřipec nebo otčestvo

Další díl, Turecký gambit, už čeká v poličce. Kamarád mě zas nalákal na čtení humoristických příběhů Donalda E. Westlaka, k těm jsem se ale dostala až na pozdim - začala jsem titulem Jak neuloupit smaragd a pokračovala Ukradenou bankou. Hodně jsem se pobavila. Tyhle knížky patří mezi ty, nad kterými se musíte chtě nechtě zasmát i třeba v metru

Nakonec zmíním už jen Rok kohouta, který je pokračováním životopisného vyprávění Terezy Boučkové, Indiánského běhu. Ten vypovídá o autorčině dětství i dospělosti až do chvíle otěhotnění s jejím současným manželem a druhý díl se točí zejména kolem výchovy dvou adoptivních synů. Tereza Boučková je dcerou spisovatele Pavla Kohouta a o jejím životě byly také natočeny dva filmy - Smradi a Zemský ráj to napohled.
Vejce a já jsou klasika, Jak jsem vyhrál válku, často citujeme a Smrť je super, k té knížce mě dovedly děti, a jsem moc ráda. Kinga moc nemusím, ale mrknu na Akunina, zní to zajímavě.