V první polovině listopadu má většina studentstva Vysoké školy ekonomické pořádně napilno a potřebuje rozptýlení. Pořadatelé studentských akcí jsou si toho plně vědomi, a tak nebyla o ojedinělé akce na naší škole v poslední době nouze. Ve středu 9. listopadu se sešlo událostí hned několik - odpoledne jsme si mohli na speciální přednášce poslechnout pana prezidenta Václava Klause, v podvečer se odehrála hokejová bitva mezi Vysokou školou ekonomickou a Českou zemědělskou univerzitou a večer, večer přišel zlatý hřeb. V největší přednáškové místnosti, Vencovského aule, se studentům představil Ondřej Havelka se svým malým orchestrem Melody Makers. Letos vystupovali na škole už osmým rokem, pro mě byl však jejich koncert premiérou.
Program nazvaný Nejlepší kusy z repertoáru byl rozdělen do dvou částí, koncertní a taneční. Tóny v rytmu swingu a jazzu prokládal pan Havelka několika slovy k písním, které měly zaznít. O zábavu a dobrou náladu nebyla nouze. O to se postarala nejen samotná hudba (ať už vesele chytlavá či teskná) a prupovídky pana Havelky, ale i pianista rozebírající svůj hudební nástroj na kusy nebo dva vzájemně se škádlící houslisté. Pozdě příchozí byli vítáni slovy "Ester, no konečně, my jsme na vás čekali..." v různých variacích bez ohledu na věk či pohlaví (vždy šlo o Ester
) Můj zájem vyvolaly také takové válečky, které měli hudebníci chvílemi v trumpetách. Pravděpodobně jde o nějaký doplněk, který mění zvuk vycházející z trumpety, ale nemám nejmenší tušení, jak se ta věc jmenuje, nebo jestli vůbec skutečně dělá to, co si myslím... Ve druhé půlce koncertu přišla chvíle vyrazit na "parket" a elegantně se ploužit při pomalých skladbách nebo při svižných hejbnout kostrou (jak Ondřej Havelka volně přeložil jednu z písní - v doslovném překladu zvedni žebro
). Taneční prostor okamžitě vyplnili zkušení swingaři, na kterých jsem mohla oči nechat. Kreace pro swingové a jazzové melodie se běžně v tanečních školách neučí, tak jsem kroužícím párům jen tiše záviděla a snažila se něco přiučit. Když mě pak přišel vyzvat k tanci jeden ze zmíněných tanečníků, poznala jsem, že ke zvládnutí swingového tance mám ještě táááááákhle daleko.
Ale co! Když jsme následně na lesklé dlaždice (zvoucí se pro tuto noc parket) přišli s kamarádem, hodili jsme pokusy o technicky správný tanec za hlavu, bláznivě jsme improvizovali a užili si i beztak povedený večer naplno. 
) Můj zájem vyvolaly také takové válečky, které měli hudebníci chvílemi v trumpetách. Pravděpodobně jde o nějaký doplněk, který mění zvuk vycházející z trumpety, ale nemám nejmenší tušení, jak se ta věc jmenuje, nebo jestli vůbec skutečně dělá to, co si myslím... Ve druhé půlce koncertu přišla chvíle vyrazit na "parket" a elegantně se ploužit při pomalých skladbách nebo při svižných hejbnout kostrou (jak Ondřej Havelka volně přeložil jednu z písní - v doslovném překladu zvedni žebro
). Taneční prostor okamžitě vyplnili zkušení swingaři, na kterých jsem mohla oči nechat. Kreace pro swingové a jazzové melodie se běžně v tanečních školách neučí, tak jsem kroužícím párům jen tiše záviděla a snažila se něco přiučit. Když mě pak přišel vyzvat k tanci jeden ze zmíněných tanečníků, poznala jsem, že ke zvládnutí swingového tance mám ještě táááááákhle daleko.
Ale co! Když jsme následně na lesklé dlaždice (zvoucí se pro tuto noc parket) přišli s kamarádem, hodili jsme pokusy o technicky správný tanec za hlavu, bláznivě jsme improvizovali a užili si i beztak povedený večer naplno. 
Koncert byl vyprodaný a aula se skutečně zaplnila. Než byl otevřen vstup do auly, vinula se chodbou fronta dlouhá až desítky metrů. Koncert měl u diváků-posluchačů úspěch, a tak není divu, že na konci žádali přídavky. Všichni členové orchestru se vyznamenali a zpěvák Havelka taktéž. Vencovského aula ukázala, že dokáže hostit kromě přednášek i hudební vystoupení. Akustiku rušila jen spuštěná klimatizace, ale pouze malinko. Kdyby se v jedné chvíli mezi písničkami Ondřej Havelka nezarazil a nepoznamenal "Tady někdo spustil fontánu?", byla bych si tichého šumění vzduchu možná ani nevšimla. 

Na závěr se chci podělit o ukázky některých písní z vystoupení. Začnu takovou, kterou pan Havelka s humorem doporučil na novou státní hymnu, místo té naší staré, "unylé". Jmenuje se V republice ČSR a ve videu není v podání pana Havelky, ani jeho orchestru.
Následující videa už zaznamenávají přímo výstup pana Havelky. Z mnoha písniček, které v onen večer zazněly, vybírám na ukázku Beat Me Daddy, Eight To The Bar, dále Děkuji, bylo to krásné a Lookin' Good But Feelin' Bad.

Páni, tak to jsi se měla!
U nás na gymplu se nic takového nepořádá, možná, že by o to ani nebyl zájem, nevím. A ten swing... To muselo být úžasné! 