Chvíli před letošními letními prázdninami uvedl režisér F. A. Brabec do kin hudební pohádku V peřině, do které obsadil velké osobnosti jako Karla Rodena, Lucii Bílou, Elišku Balzerovou, Bolka Polívku nebo Jiřího Mádla. Kritiky filmu moc nepřály, ale mě tolik nezklamal. Příběh vypráví o rodině provozující čistírnu peří, kde vám zbaví peřinu i zlých snů, a když si nedáte pozor, můžete se dostat až do nitra peřiny skrývajícího svět vašich vlastních snů. Malebné městečko hýří barvami a hravými tanečními písničkami, ze kterých popové hity nebudou, ale diváka rozesmějí (ať už svou nevinností, občas přehnanou dětinskostí nebo pohledem na tanečně-baletní kreace mladého Mádla
). O hodně smíchu se postaral také pan Roden v roli tatínka/krejčího trpícího závratěmi se svým šlechtěním otužilých kachen na péřové bundy nebo překonáváním sebe sama donáškou narozeninového dortu až do podkroví domu. Jak už jsem naznačila, existuje mnoho lepších pohádek, i těch hudebních, ale vyloženě špatná V peřině rozhodně není, líbila se mi. Možná že kdybych zaplatila sto třicet korun v multikině, mluvila bych jinak, ale za návštěvu karlínského letňáku pohádka V peřině stála.
). O hodně smíchu se postaral také pan Roden v roli tatínka/krejčího trpícího závratěmi se svým šlechtěním otužilých kachen na péřové bundy nebo překonáváním sebe sama donáškou narozeninového dortu až do podkroví domu. Jak už jsem naznačila, existuje mnoho lepších pohádek, i těch hudebních, ale vyloženě špatná V peřině rozhodně není, líbila se mi. Možná že kdybych zaplatila sto třicet korun v multikině, mluvila bych jinak, ale za návštěvu karlínského letňáku pohádka V peřině stála.
V peřině jsem neviděla, všech, co jsem se ptala mě zrazovali, abych nechodila, že se jim to nelíbilo. Tvoje reakce je jedna z prvních pozitivních, takže nevím, jestli jít nebo nejít.
(Znám se, do kina se dostanu za dalších sto let.
)