22. září 2010
Po hodinové jízdě MHD dorážím k budově Vysoké školy ekonomické na Jižním Městě. Je středa a podle rozvrhu mě čeká mé první cvičení z matematiky. Úspěšně nacházím svou učebnu, která se rychle začíná zaplňovat. S ostatními probíráme rozvrhy a naše matematické (ne)znalosti z předchozích let, až přichází učitelka se slovy: "Tak jsou tady ti politologové?" Dozvídáme se, že došlo k výměně učeben, ale to je pro tento den naštěstí jediná komplikace.
Matematická cvičení byla v zimním semestru mými nejoblíbenějšími hodinami. Možná se divíte, ale kdybyste měli k matematice kladný vztah jako já a měli to štěstí, že by vás vyučovala naše cvičící, paní Otavová, pochopili byste mě. U zkoušek je prý přísná, ale na cvičení si jiného vyučujícího nedokážu představit. Netrápí vyvoláváním k tabuli a skvěle vysvětluje látku. Ke studentům někdy přistupuje jako k dětem předškolního věku (přirovnávání množin k čistokrevným a kříženým zvířátkům, intervaly k domečkům a podobně...), ale to vůbec není na škodu - netradiční přístup k výuce je mnohdy tím správným klíčem k úspěchu. Během semestru jsme probrali vektory, matice, limity posloupností a funkcí, derivace, extremální úlohy, integrály a diferenciální rovnice. Kromě posledního tématu jsme všechny načali v matematice už na gymnáziu, takže za konečnou jedničku vděčím zčásti i svojí profesorce ze střední. S dobrými základy se nová látka učí vždycky lépe.
Po skončení cvičení absolvuji se spolužačkou svůj první oběd v menze a po volné hodině pádíme na matematickou přednášku. Začínáme probírat mimo jiné matice a lineární závislost vektorů. Matice vidím prvně v životě, takže mi zprvu jakési úpravy na trojúhelníkový tvar nic neříkají. Brzy v nich ale poznávám postupy řešení soustav rovnic o více neznámých, a tak se maticím začínám pomalu dostávat na kobylku.
Napříště už jsme na přednášku tolik nespěchaly. Pan přednášející vykládal hodně matematicky a člověk vžycky přinejmenším část probírané látky na hodině nepochopil. Když jsme pak s výukou na cvičeních předběhli přenášky, přestaly jsme na ně s kamarádkou chodit úplně...
Po další volné hodině (v rámci objevování okolí školy navštěvujeme nedaleké obchodní centrum) přichází na řadu přednáška z práva. Z přednášejícího se rychle vyklube pohodář s šibalským pohledem a úsměvem na tváří. Nejprve se nás vyptává, kdo je z Prahy, kdo z Moravy, kteří přijeli z daleka, třeba ze Slovenska... Po chvíli přecházíme k vegetariánství ("Příště přinesu bůček a tady přede mnou ho sníte!"), opicím z různých druhů alkoholu a podobným tématům ("Děvčata, která z vás už někdy dala klukovi facku?"). Když nakonec dojde i na výklad práva, každou chvilku odkládáme propisky a smějeme se historkám o opilých studentech na zkoušce nebo o návštěvě tchyně. V jedné chvíli, když přednášející diktuje jistou poučku, zarazí se v půlce věty a se slovy "Červený telefon..." a užaslým výrazem zvedne sluchátko telefoního aparátu, který leží na katedře. Osazenstvo posluchárny okamžitě vypuká v další smích. Přestávku máme místo patnácti minut rovnou půlhodinovou a výuku končíme dvacet minut před oficiálním koncem hodiny. Tomu říkám dobré zakončení dne!
V podobném duchu se přednášky táhly celým semestrem. Přednášející si nikdy neodpustil několikero poznámek a historek mimo látku, takže dnes známe kromě základů občanského a obchodního práva třeba jeho oblíbenou značku auta, zálibu v pojídání gumových medvídků a (nejen) jména příslušníků jeho rodiny. Na jednu stranu byly jeho hodiny uvolněné a v žádném případě nudné, na druhou se na nich stihlo probrat poměrně málo látky a dost jsme si před testy museli doplňovat z učebnic. U zkoušky jsme ale prošli všichni, takže na právo budeme vzpomínat rádi!

Jak to, že Matice vidíš poprvé, a co Matice česká
