10. února 2011 v 10:59
|
Když je u Vika v
Kafekoutku takových veršíků, vzpomněla jsem si na své vlastní básnické pokusy. Začínám Abecedou zvířátek, kterou jsme v primě na gymnáziu měli vymyslet na češtinu.
Anakonda, velký had,
měla jednou strašný hlad.
Sežrala lišku, aby udělala dojem,
teď z toho má ale průjem.
Bělásek zelný
je škodný velmi.
Sedne si na salát,
s housenkami jde si hrát.
Candát, ryba sladkovodní,
užila si při povodních.
Plavala si o sto šest,
ovšem ale na svou pěst.
Čáp na zimu odlétá
a je pryč až do léta.
Pak si na komíně staví hnízdo,
tam je pro něj pěkné místo.
Delfín plave po moři
a s rybami hovoří.
Ptá se, kudy asi plout,
aby našel Golfský proud.
Emu běhá savanou,
kam ho větry zavanou.
Je velký pták nelétavý
a pořád mu slouží zdraví.
Fenek žije v poušti,
tam, kde se déšť nespouští.
Má špičaté uši,
velkou bouři tuší.
Gorila jménem Klaudie
na zakázku všechno umyje.
A když jí i připlatíte,
pěknou vůni ucítíte.
Holub honiti se chtěl,
potom ale odletěl.
Prý chtěl znáti dálavu,
vysral se mi na hlavu.
Chameleon žije v Africe,
někdy leze jako opice.
Umí měnit barevnost,
u nás je jen vzácný host.
Ibisi jsou celí rudí,
dlouhé nohy je moc studí.
Když courají v močále,
žába má hned na mále.
Ježek sbírá ovoce,
aby neměl nemoce.
Pak je zdravý celý rok,
jde se koupat na potok.
Kachna kdáká na dvoře
a sedláček pole oře.
Až to pole dooře,
umlčí kachnu na dvoře.
Lachtan žije u moře,
jednou potkal úhoře.
Ptal se ho, jaké to je v Čechách,
stýská se mu prý po blechách.
Moucha přenáší nemoci,
ne, abys jí chtěl pomoci!
Má velké čtverečkové oči,
po talíři se mi točí.
Netopýr je okřídlená myš,
jeho pískání slyš.
Je tiché velmi,
neslyší ho ani šelmy.
Opice žije v Africe,
opičí se velice.
Ráda žere banány,
bývá divoká jak vlna Tsunami.
Prase máme ve chlívku,
vaříme mu polívku.
Jednou nám rozbilo pračku,
proto uděláme zabíjačku.
Rak pozpátku leze si,
klidné místo najde si.
Tam by chtěl teď odpočívat
skrz vodu na nebe se dívat.
Sojka létá po lese,
dobrou zprávu přinese.
Že Trautenberk umřel už,
tenhle věčně strašný muž!
Špaček sedí na stromě,
vyhýbá se pohromě.
Dole totiž teče láva,
a tak volá: "Sláva, sláva!"
Tučňák chodí ve fraku,
nejezdí však ve vlaku.
Je černý pták nelétavý,
k bydlení si iglú staví.
Ťuhík létá po větvích,
ze zdola je slyšet smích.
Je tam jeho družka,
zardělá jak hruška.
Užovka se vlní,
tím svůj úkol plní.
Na krku má půlměsíce,
kousek vedle má své líce.
Veverka louská oříšky
a skáče po stromech do výšky.
Je zbarvená do zrzava,
až jí z toho bolí hlava.
Zubr se zubí
a smrdí mu z huby.
Asi si zuby nečistí,
jinak by měl hezké čelisti.
Žirafa je velký tvor,
jednou ji napadl mor.
Byla celá zelená,
jmenovala se Helena.
Dobrý pokus...