Co je Thriller Walkin' Prague?
Thriller Walkin' Prague je akce fanoušků Michaela Jacksona, která se uskutečnila v sobotu 28. srpna 2010 v centru hlavního města. Ulicemi Prahy jsme prošli v počtu bezmála dvou set účastníků a choreografii k písni Thriller zatančili na devíti místech. Účelem pochodu bylo uctění památky zpěváka a propagace snah organizátorů akce - přesvědčit co nejvíce lidí, aby se také začali učit Thriller a pokusili se s námi v budoucnu překonat světový rekord v hromadném tanci Trhilleru.
Jak akce Thriller Walkin' Prague probíhala?
Začátek pochodu byl ve 14 hodin na Palackého náměstí. Už pěkných pár desítek minut předem se v parku shromažďovali zombíci, upíři, mrtvé nevěsty, Michaelové Jacksonové, náhodní kolemjdoucí, novináři a mnozí další. Někteří z nás se líčili na místě, ale většinou jsme přijížděli už namaskovaní. Já jsem šla za zombie.
Oblékla jsem si starší šaty vhodné právě akorát tak na maškarní, přes ně šátek, oranžovohnědé tričko bez rukávů s batikovaným netopírem, tmavomodrošedé silonky, staré botasky, kolem krku šedé punčochy jako šál a samozřejmě se maska neobešla bez nalíčení - bílou kůži jsem vyrobila pomocí tekutého pudru, krev z čela a koutku pusy díky rudé rtěnce, tmavé kruhy pod očima a rty prostřednictvím černé tužky na oči. Dále jsem měla černé nehty a na víčkách tmavě šedé stíny. (Všechno se mi pak doma podařilo smýt ) Tekutým pudrem jsem měla přes den ještě napatlané fleky na tričku a silonkách. (Když jsem se ráno vzbudila, zjistila jsem, že mám flekaté nohy - skrz silonky se pudr propil až na tělo - před večerem jsem se na rychlo převlékala na akci, o které bude další odstavec, a nevšimla jsem si toho - ještě že jsem si vzala kalhoty a ne sukni ) Když jsme se všichni připravili, zatančili jsme na Palackého náměstí ve 14:20 Thriller dance v rámci našeho pochodu poprvé. Pro mě byla tahle zastávka nejméně povedená, protože jsme tu měli málo prostoru k pohybu (stromy a záhony s květinami), takže jsem se nesoustředila a v choreografii se zadrhávala. Ostatní zastávky už ale byly super. Postupně jsme v doprovodu přátel, fotografů a novinářů prošli skrz město dalšími osmi zastávkami - tančili jsme na Karlově náměstí, Václavském náměstí (u koně a dole), na Příkopech, na Náměstí Republiky, před Rudolfinem, u stanice metra A Malostranská a na Hradčanském náměstí. Pokaždé se kolem nás utvořil dav diváků a někde jsme tančili i dvakrát - na opačné světové strany. Při tanci nás hudebně doprovázelo ozvučené auto, jehož majitelé nás přijeli podpořit až z Bratlislavy - děkujeme! Pochod byl pro mě skvělý zážitek, během dne jsem si Thriller zatančila dvanáckrát a dobře jsem se pobavila i při přesunech k dalším stanovištím - poutali jsme pozornost kolemjdoucích (a kolemjedoucích - třeba v tramvaji ) nejen naším vzhledem, nýbrž i skandováním Michaelova jména nebo jeho přízviska "King of pop". Ke skandování jsem se, přiznávám, kromě závěrečného fotografování na Hradčanech nepřidávala. K tomu jsem tak nějak ještě nedozrála, ale ono to časem přijde Samozřejmě nás kromě profesionálních fotografů zaznamenaly taky stovky mobilních telefonů, to k takovýmto neobvyklým vystoupením neodmyslitelně patří Akce se povedla. Počasí bylo milosrdné a nepršelo. Když jsme se pak na Hradčanském náměstí spočítali, bylo nás 195. Někteří to možná vzdali před výšlapem na Hrad A možná taky ne, ale i tak byla účast téměř dvou set lidí úspěch a Thriller pochod věnovaný Králi popu jsme si všichni skvěle užili. Velké díky organizátorům!
A co bylo potom?
Od 21 hodin byla pro veřejnost připravena párty Michael Jackson Forever v klubu SaSaZu. S kamarádkou jsme se tam přišly podívat jen večer, ale i to stálo za to. Přijížděly jsme tramvají z Palmovky a protože jsme v SaSaZu předtím nikdy nebyly, měli jsme kliku, že jsme mohly následovat dalších asi osm lidí, kteří mířili na párty. Klub je totiž schovaný v holešovické tržnici, musí se vyloženě vejít do areálu. Po pár krocích už jsou pak zdálky vidět nápisy SaSaZu. Tehdy jsme ale ještě neměly vyhráno - přišly jsme totiž ze strany, kde je restaurace. Dveře tam byly dvoje, zkusily jsme ty větší. Nešly otevřít, ale zevnitř je otevřela ostraha a "Kam jdete?" Tak jsme nechápaly, co se tak může v SaSaZu v jeden večer dít ještě jiného, než naše párty Ale pán nám vysvětlil, že jsme přišly ke vchodu do restaurace a klub je až za rohem Potom už jsme dorazili bez problémů, prošly jsme i kontrolou u vchodu, dostaly pásek na ruku ("Máme pásek ze SaSaZu!!" ) a ponořily se do víru hudby Michaela Jacksona. Prostorami SaSaZu jsme byly ohromeny. V hlavním sále je obrovský parket, promítací plátno, různé reflektory a luxusní gauče okolo parketu. Navíc je mnoho stolů, židlí, stolečků, křesel a gaučů také podél stěn sálu a na plošině v druhém patře. Posadily jsme se na jeden z gaučů u parketu a během pěti minut se nás obsluha přišla dvakrát zeptat, co si dáme k pití, tomu říkám servis! Z našeho místa nás po čtvrthodince vyhodili, protože tam kdosi zapomněl dát kartičku "reservé" - ale proč bychom tam nemohly sedět dál, když ještě celou další hodinu (minimálně) zůstal gauč neobsazený těmi, kdo si jej rezervovali, to mi nejde do hlavy. Ale co, sedly jsme si k parketu na schody a před odchodem jsme ještě chvíli tancovaly. Pro nás byla tato návštěva průzkumnou akcí, ale kdo ví, třeba už na příští párty budeme přes noc.
*KING OF POP FOREVER*

Taky skvělý článek!
Škoda, že jsem v SaSaZu nebyla, jak píšeš, muselo to tam vypadat a být úžasný!
Třeba příště. 