23. srpna 2010 v 15:11
|
Nemůžu uvěřit, že mi tak dlouho trvalo napsat o svém asi největším koníčku hned po volejbale - o hudbě. Ale teď se to ideálně hodí, když je na blog.cz téma "hudba", tak už to nebudu dále odkládat.
Hudba mě provází od malička. Maminka mi jako malé zpívala a učila mě klasické dětské písničky - Skákal pes, Když jsem husy pásala, Ovčáci čtveráci..., tradicí bylo také zpívat s kytarou na Štědrý večer koledy. Ve školním věku jsem navštěvovala asi pět let sborový zpěv v místní hudebce a v primě jsem byla členem školního sboru na našem gymnáziu. Onen rok se školním sborem byl skvělý, měli jsme vystoupení po celé republice a také v Bratislavě. Bohužel paní profesorka, která nás vedla, potom ze školy odešla. Od té doby už ve sboru nejsem, je to již sedm let... Zpěv mi chybí, asi se podívám na nějakou zkoušku souboru školy, jejíž součástí budu od září, a uvidím, zda bych měla nějakou šanci přidat se k nim. Když ne, budu si dále prozpěvovat sama pro sebe doma
Nesmím zapomenout ani na tanec. Nejsem sice profesionální tanečnice (ani zdaleka ), ale tančím ráda. Před čtyřmi lety jsem byla v tanečních a pak i v pokračovačkách. Kromě klasických tanců mě nesmírně baví blbnout u hudby doma
Co se týče žánrů, můžu poslouchat kde co. Nevadí mi dokonce třeba ani alpská hudba s jódlováním nebo vážná hudba, ale vyhýbám se technu a rapu. Nejradši mám pop, rock (samozřejmě taky pop-rock) a muzikály (ty chodívají s těmito žánry ruku v ruce). Muzikálová představení ráda zhlédnu přímo v divadle (viděla jsem Miss Saigon, Bídníky, Tajemství, Touhu, Dámu s Kaméliemi, Angeliku, Limonádového Joa, Noc na Karlštejně, Producenty...), podívám se na klasiku v TV (Pomáda, Jesus Christ Superstar, Johanka z Arku, Vlasy...) a užiju si i jiné hudební filmy (Hudbu složil, slova napsal, Muzikál ze střední, Camp rock, Nikdy to nevzdávej, Sestra v akci...).
Mám spousty oblíbených zpěváků a skupin. Jejich výčet by byl dlouhatánský a stejně bych asi na někoho zapomněla, ale namátkou (z českých i zahraničních) - Simple Plan, Green Day, Kabáti, Těžkej pokondr, Divokej Bill, Ewa Farna, Enrique Iglesias, Nickelback... Sem tam mě chytne mánie většího kalibru, kdy jsem blázen do určitého zpěváka či skupiny po delší dobu a vyhledávám o něm spousty podrobnějších informací, než abych jen poslouchala hudbu. V těchto případech taky můžu poslouchat písně interpreta dennodenně a neomrzí se mi. Jednoduše řečeno, stává se ze mě skutečná fanynka. Stálí čtenáři už mohou tušit, o které dva zpěváky se u mně jedná - jde o Marka Ztraceného a Michaela Jacksona. No a k nim jsem nedávno přidala kapelu Jonas Brothers. Tyhle velké mánie mě ale chytly až asi před dvěma lety, když mi bylo sedmnáct. A jedna věc mě na tom mrzí - z mých blízkých přátel většinou v tomto směru nikdo nesdílí stejnou vášeň jako já. Až teprve před pár měsíci jsem se konečně seznámila s jednou spřízněnou duší, která má ráda Marka Ztraceného, přibližně ve stejné době jsem se začlenila do kolotoče kolem Michaela Jacksona alespoň v rámci příprav na pokus o rekord v Thriller dance, kterého se hodlám zúčastnit, ale co se týče Nicka, Joea a Kevina Jonasových, nepotkala jsem zatím nikoho, kdo by jim taky tolik fandil. Ach jo.
Ale abych nezakončila článek tak pochmurně - hudbu miluju a poslouchat ji můžu denně. Dodává mi energii, poskytuje uvolnění nebo citové prožitky, podle toho, co zrovna potřebuji. Sice nejsem žádná vymetačka diskoték a festivalů, ale bez hudby si svůj život už neumím představit.
(Více o mém hudebním vkusu v rubrikách Playlist a Můj hudební kotlík.)
Koukám, že by bylo jednodušší napsat, co nemáš ráda a na kterém muzikálu jsi nebyla...