24. března 2010 v 15:10
|
Nevěřili byste, co se dnes přihodilo... Když jsem ráno přišla do školy, všechno se zdálo být normální. Přezula jsem se u skříňky, zamířila do učebny chemie a cestou na suplovacím listu zkontrolovala, zda nám některý profesor nechybí. Nechyběl - takže všechno jako obvykle
Během první hodiny k nám do třídy ale vtrhly dvě studentky z nižšího ročníku - hledaly jejich třídnici. U nás nebyla, ale paní profesorka se zmínila, že i její třída shání třídnici, a v obličeji se jí náhle objevila obava. "Dnes ráno se jedna třídnice našla u ředitelny pod rohožkou..." poznamenala opatrně. Uběhlo asi deset minut a studentky se přiřítily zpět - s třídnicí. "Sice není naše ani vaše, ale našly jsme ji v prvním patře pod tím plastovým košem na papír," smály se.
Ptáte se, co se přihodilo? Nikdo vlastně přesně neví, ale teorie je taková, že se včera v pozdních hodinách kdosi dostal do školy i do sborovny a třídnice poschovával. Mimo to byly také na nástěnce v hale zpřeházené obrázky. Nějaký vtipálek měl dlouhou chvíli a takhle to dopadlo Celý den se o přestávkách hledaly třídnice a tuším, že ještě stále některé chybí.
Naši třídnici našli kluci z nižších ročníků - jeden držel obal, druhý vnitřek a triumfálně vykřikovali: "Máme další!" Jsem ráda, že se nám třídnice našla - naše třídní si na ní dost zakládá a kvůli nevyřízeným omluvenkám či nedopsaným hodinám nás neváhá o přestávce zamknout ve třídě
Když to shrnu, je mi líto těch, kteří budou muset uhánět profesory, aby dopsali do třídnic hodiny, během kterých se knihy postrádaly. Často totiž padne tato povinnost jen na jedince - a to ty nejzodpovědnější, kteří si takový "trest" vůbec nazaslouží. Jinak byla však dnešní "kauza" příjemným zpestřením jindy obyčejného školního dne.
Trochu mi to připomíná ,,Vyšetřování ztráty třídní knihy" od Svěráka a Smoljaka, ale tam hledali třídnici již osmým rokem