6. srpna 2009 v 16:38
|
(Připravuji si materiály na maturitu, prohrabuji staré sešity a ouha - našla jsem pár dalších slohovek hodných zveřejnění )
Asi před dvěma lety mě vyrobili v továrně na nábytek. Zabalili mě splou s mými sestřičkami do krabice a naložili do nákladního automobilu. Po dlouhé, únavné a nepohodlné cestě, při které jsem byla neustále bouchána do svých nohou, jak auto nadskakovalo, jsem se ocitla ve skladu velkoobchodu Sconto. Po dvou dnech mě přesunuli do hlavních prostorů Sconta. Přišla Lucka a koupila si mne. Jak mi později řekla, vybrala si mě kvůli krásnému a elegantnímu vzhledu.
Mým základem jsou nohy. Já mám vlastně jen jednu, která se dole rozpojí do pěti stran. Na konci těchto "drápů" josu zespoda připevněna kolečka. Všechny tyto části jsou zaoblené a z černé umělé hmoty. Lucka se na mně ráda točí. Je to velká sranda, ale mě z toho brzy začíná bolet hlava. Tedy sedadlo.
Sedadlo je také z umělé hmoty. Vespod je placatá páčka na udávání mé výšky a kolečko k tomu, abych vůbec držela pohromadě. Nahoře je přišitý sytě červený potah z hrubé látky, na němž je vzor žlutých čárek rozházených sem, tam.
Opěradlo má stejný potah. Zezadu je černé a malým válcem se reguluje sklon opěradla. Je to někdy dřina, když mám vydržet zakloněná třeba hodinu, než si Lucka odpočine, probudí se a přesune mě opět do rovné polohy, aby mohla psát domácí úkoly.
Vzhledem k tomu, že mě Lucka má asi dva roky a ještě pořád držím pohromadě, rozhodla jsem se, že jí budu věrně sloužit ještě dlouhá léta.
Moooc krásný sloh... Opravdu se ti povedl... Jsi šikulka...

Jsem ráda, že se reklama líbí... Snad bude ještě někdy nějaká...
Jinak ikonu jsem nedělala já, ale jedna kámoška... Ale stejnak jsem rada, že má úspěch...
A u toho testu jsem se také nachytala na stejných otázkách jako ty... Ale sradna musí být...