...aneb vše, o co se chci podělit :-)

Svaťák – (tak trochu ztracený) týden exkurzí

15. května 2009 v 15:04 |  Je libo vyrazit na výlet?
Svaťák 2009: maturanti se připravují ke zkoušce a zbytek školy se víceméně fláká...
Ředitel našeho gymnázia nařídil na celých pět dní naplánovat exkurze. Ale dřív tomu tak nebylo! Některé ročníky odjely na školy v přírodě nebo se konal školní zájezd do zahraničí. Zbytek studentů a profesorů zůstal ve škole se zkráceným rozvrhem.
Ovšem tento týden bylo všechno jinak. Budova gymnázia zela prázdnotou a my jsme každý den vyráželi do terénu zkoumat výstavy, muzea, památky… Za ten týden se našla i akce, která stála za to, ale častěji jsme my i profesoři považovali daný program za ztrátu času.


Pondělí
Jediná exkurze mimo budovu a co myslíte, že svítilo slunce? Jo tůdle… slejvák jaký nebyl celé jaro. My u metra na Vyšehradě, zatím nezmoklí, čekáme na zbytek našich dvou tříd v ročníku. Je jasné, že déšť neskončí a naše profesorka pouští prvních sedm lidí z každé třídy domů… Jak ji to napadlo, je mi záhadou. A pak, místo aby se nějak dohodla s námi ostatními, začne rozdávat příklady za pozdní příchod na sraz, byť třeba jen o dvě minuty. Paráda… Já jsem v pohodě, protože jsem dorazila tři minuty před srazem. V tuhle chvíli stále věřím, že i nás ostatní pustí, že nás v tom nechá jen vykoupat, abychom příště chodili brzy… Chyba lávky! Jsme všichni (mínus ti, co dostali propustku) a vyrážíme směr Vyšehrad. Samozřejmě se spustí ten největší déšť. A je nás asi tucet bez deštníku… Po třech stech metrech zastavujeme v průjezdu. K Vyšehradu je to jen co by kamenem dohodil, ale náš dozor - profesorka a dva profesoři, už se shodli na tom, že dál nemusíme. Hmm… to jo no, víc už stejně mokrá nebudu… Džíny mám durch, v botách rybníček a ještě štěstí že aspoň ta bunda je nepromokavá! Takže si poslechneme pár vět o hřbitově Slavínu a můžeme jít zpátky na metro. Slejvák je stále tentýž, jak jinak že… když už promoknout, tak pořádně, ne?!

Úterý
Další den nás čekala výstava v Lobkovickém paláci. Vyšlapali jsme Zámecké schody a hned za branou areálu Pražského hradu jsme našli vchod do paláce. Vyfasovali jsme audio průvodce, na kterých zadáte příslušné číslo expozice, přiložíte krabičku/vysílačku/telefon (teď vážně nemůžu najít vhodné slovo ) k uchu a posloucháte. Vypadali jsme dost vtipně, každý s rukou u ucha, popocházeli jsme po sálech a tvářili se děsně důležitě! Co mě zaujalo, byly dlouhé červené závěsy, obraz s infantkou, kterou známe z dějin výtvarného umění, pokoj s obrazy ptáků z opravdového peří a psí pokoj. Všechno nějakým způsobem kuriozity. Nuda k ukousání v Lobkovickém paláci sice nebyla, ale ani nadšením jsme nezářili

Středa
Až středa byla konečně dobrá trefa. Návštěva Židovského muzea bylo to nejzajímavější, co nás za ten týden potkalo. Prohlídka trvala sice dvě a půl hodiny, což je hodně, ale stálo to za to. Prošli jsme celkem pět synagog - Maiselovu, Staronovou, Pinkasovu, Klausovu a Španělskou, dále Obřadní síň a Starý židovský hřbitov. Na hřbitově bych se nechtěla objevit v noci! Je tu pohřbeno až 100 000 lidí a to tak, že leží vždy pouze mezi dvěma prkny (bez rakve) v deseti vrstvách nad sebou… Do Židovského muzea se určitě vypravte, až budete mít příležitost, ale nachystejte si dost peněz. My jakožto školní skupina jsme na osobu platili jen 66 korun, ale plná cena pro jednotlivce se pohybuje až kolem dvou set. A pánové, pro vás jsou připraveny papírové židovské čepičky, které si při vstupu do synagogy nebo na hřbitov musíte nasadit. Dámy nemusí

Čtvrtek
Od veletrhu Svět knihy jsem očekávala trochu víc. V Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti měli stánky různí nakladatelé z České republiky i ze světa a veřejnost zde mohla pořídit knihy s výraznou slevou. Měli jsme tu být hodinu a půl, ale neumím si představit, co bychom tam celou tu dobu měli dělat. Když jsme nezamýšleli horlivě nakupovat a odejít s dvěma taškami knih, pak nám na prohlídku bohatě stačila půlhodinka…

Čtvrtek - u mladších ročníků
Knižní veletrh bych s chutí vyměnila za exkurzi našich mladších spolužáků. A jsem si jistá, že by ji uvítali i ostatní. Mladší totiž vyrazili na Letiště Praha - Letňany ve Kbelích, kde měli skvělý program. Kromě toho, že se od odborníků dozvěděli hory zajímavostí, se mohli zapojit při spoustě aktivit. Stříleli ze vzduchovky a házeli modelem letadla, přičemž v týmech mezi sebou závodili, kdo bude mít lepší výsledky. Další disciplína byla složitější. Skupinky čtyř lidí měly projet připravenou dráhu (slalom, couvání do hangáru…) s vozíkem od rogala. Jeden člověk seděl a řídil, ostatní tři tlačili Naši spolužáci viděli různé druhy letadel a do některých si dokonce mohli jít sednout - ať už šlo o ultralehké letadlo nebo stíhačku. …Tomu já říkám pořádná exkurze!!!

Pátek
IMAX. Na ten jsem se hodně těšila, protože jsem v něm asi tři roky nebyla, ale Africké safari 3D nebylo nic extra. Záběry na slony nebo hrochy ve vodě tváří v tvář byly kouzelné, stejně jako lví smečka nebo lovící sovy, ale jako celek mi čtyřicetiminutový snímek připadal nudný. Pokud byl natočen vyloženě proto, aby se naše oko potěšilo pohledem na africkou zvěř a divokou krajinu, pak je to omluvitelné. V jiném případě ale není proč film chválit.

Takže takhle vypadal náš svaťák. Nuda? Trochu ano Ale Židovské muzeum bylo opravdu pěkné, a pokud se někomu ani tam nelíbilo, tak alespoň nebyl ve škole, ne?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama