"Četba dobrého dlouhého románu je v mnoha ohledech něco jako dlouhý a uspokojivý milostný vztah. (...) Povídka je něco úplně jiného - povídka je, jako když vás neznámý člověk letmo políbí ve tmě. To se pochopitelně s dlouhodobým vztahem ani s manželstvím nedá srovnávat, ale polibky mohou být sladké, a právě ta pomíjivost jim dodává osobitou přitažlivost.
Psaní povídek pro mě není čím dál jednodušší, jak byste si možná mysleli; naopak, je čím dál těžší. Především proto, že je na ně mnohem méně času. Navíc mají tendenci se stále rozrůstat (s tím mám opravdu vážný problém - píšu zhruba stejně, jako tlusté dámy drží dietu). (...)
Ale myslím, že je třeba zkoušet to dál. Je lepší dál líbat a schytat u toho pár facek, než to nadobro vzdát."
