Je krátce před půlnocí 12. srpna 2002. Prahu ohrožuje povodeň, probíhají evakuace, voda se vylévá z břehů Vltavy. Očekává se příchod stoleté vody, která by mohla ohrozit i metro. U vchodů do vestibulů jsou postaveny protipovodňové zábrany, nejohroženější stanice zejí prázdnotou a vlaky jimi projíždějí. Uzavírají se staniční a traťové tlakové uzávěry, v některých místech už si voda cestu do prostor podzemní dráhy dokonce našla. Nikdo neví, co bude dál.
O dvacet čtyři hodin poozději se situace zhoršuje. Povodeň několikanásobně přesáhla úroveň stoleté vody. Proud překonává protipovodňová opatření a pomalu proniká do podzemí. Množství stanic je z bezpečnostních důvodů mimo provoz, některé jsou už během noci ze 13. na 14. srpna zcela zatopeny. Je nutné zavírat další a další tlakové uzávěry a bránit postupu vody. Průběh zaplavování už však nelze zastavit. Dopravci jsou bezmocní. Kamery nefungují, telefony nezvoní, panuje zmatek. Nakonec se pod vodou ocitá sedmnáct stanic metra.
Takové události nikdo nečekal. Kde se stala chyba? Proč zašly věci, respektive voda, tak daleko? V první řadě se počítalo s příchodem "jen" stoleté vody a nikoho ani nenapadlo, že by provedená opatření nestačila. O tom svědčí i slova vedoucího dispečinku Jana Cibulky: "Když jsme třináctého večer uzavírali nejvíce ohrožené úseky podzemní dráhy, byli jsme přesvědčení, že jsme udělali všechno pro to, aby páteř městské hromadné dopravy zůstala funkční." Avšak opak byl pravdou. Voda se dostala přes ochrannou stěnu nejprve ve stanici Nádraží Holešovice na trati C, odtud protekla přes Vltavskou a Florenc skoro k Hlavnímu nádraží.
Tím se dostávám k druhému problému. Z technického hlediska měla voda zůstat v první stanici před zavřeným tlakovým uzávěrem a stejně tak nepřekonat ani další. Jenže tlak vody byl tak velký, že dokázal protrhnout podlahu pod uzávěrem, v jiném případě pronikla voda nedokonalým těsněním v prostoru kolejnic či kabelových průchodek.
Ve stanici Palmovka na trati B povodeň prorazila hydrostatickým tlakem stěnu, v případě přestupních chodeb na Můstku dokonce i strop. Na Invalidovně posloužila vodě větrací šachta. Jakmile se odtud dostala voda i do stanice Křižíkova, nebylo již možné uvést do pohybu ocelová vrata a voda měla volnou cetu na Florenc. Zde protekla pod uzávěrem na Náměstí republiky a přes čtyři další stanice až ke Smíchovskému nádraží. V opačném směru sahala voda až ke stanici Kolbenova. Nakonec nezůstaly zatopení ušetřeny ani stancie Muzeum, Můstek, Staroměstská a Malostranská na trati A.
Vzniklá situace výrazně zkomplikovala chod městské hromadné dopravy. Části trati metra, které zůstaly nedotčeny povodní, byly sice nadále v provozu, ale zdaleka nemohly přepravovat cestující tak pohodlně jako obvykle. Metro přišlo o všechny přestupní stanice, a bylo tak prakticky odříznuto od centra města. Ukázalo se, že podzemní dráha je pro pražskou MHD opravdu nepostradatelná. Speciální tramvajové linky X-A, X-B a X-C nestíhaly pobírat všechny přepravované osoby a bylo zapotřebí zničené úseky metra urychleně zprovoznit.
Záchranné práce začaly okamžitě po povodni odčerpáváním vody a zjištěním škod. Technické pracovníky čekala v metru spousta bahna, špíny, zápachu a povalujícího se strhaného materiálu. Vedoucí provozu elektrických stanic odštěpného závodu Metro Jan Lehovec vypráví: "Na příšerné zážitky při prvním vstupu po odčerpání vody do smrti nezapomenu. Chodili jsme v bahně, ze stropů kapala voda a visela tělesa osvětlení plná vody. Voda byla stále ještě v kolejišti, v rukou jsme měli pouze baterky a viděli jsme ten obraz zkázy, byla to hrůza, nebo spíše apokalypsa." Veškerý personál měl před sebou několik týdnů, ba i měsíců práce v nepříznivých podmínkách. Celkem bylo odčerpáno asi 1,8 mil m3 vody a vyčištěno, opraveno a zmodernizováno přes 18 km tratí. Nakonec se podařilo opravit vše potřebné a za necelých osm měsíců jezdilo metro zas jako dřív.
Srpnové povodně z roku 2002 znamenaly pro pražské metro velkou ránu a zkoušku. Všichni, kteří se podíleli na tom, aby se provoz metra vrátil do starých kolejí, zaslouží velké uznání a dík. Určitě bylo zatopení důležitou zkušeností, ze které si vezmeme ponaučení pro zásah při příští podobné kritické situaci. Všechno zlé je k něčemu dobré, raději však doufejme, že se srpnová událost nebude opakovat.
