A je tu dokončení povídky mého bratra Lukáše! První část jste si mohli přečíst už před pár dny.
(Jestli jste první část Modrého plamene zatím nečetli a chcete to ještě dohnat, běžte nejprve do rubriky S knihou v lenošce, kde najdete článek Modrý plamen - 1. část.)
...
Jeskyně nebyla nijak rozlehlá. Zdejší draci, kteří zde kdysi sídlili, si totiž potrpěli na stísněné prostory. Byla rozčleněna do dvou síní. První z nich jsem prošel bez obtíží, avšak po nahlédnutí do druhé mě zamrazilo v zádech. Uprostřed místnosti stál ohromný kamenný trůn a na něm seděl vůdce řádu Rudého měsíce. Několikrát už jsem se s ním setkal, ale teď vypadal jako by ho navštívila samotná Smrt. Jeho oči žhnuly a z několika míst mu z těla vyplouvaly temné dýmové prameny. Bylo nepochybné, že v něm sídlí samotný velký Stín a že odtud ovládá ostatní temné mágy. Na stolku vedle trůnu ležel Narlod, jehož velké modré N na obálce zářilo do prostoru a dávalo síni modravý nádech. Rozhodl jsem se, že se nebezpečí postavím čelem. Vystoupil jsem ze stínu a postavil se vůdci temných mágů tváří v tvář.
Mág povstal. Evidentně byl zaskočen, že ho v jeho úkrytu vůbec někdo našel. To však trvalo pouze pár vteřin. Ihned se vzpamatoval a začal proti mně vysílat jednu ohnivou kletbu za druhou. Má ochranná zaklínadla povolila téměř hned. Byl jsem nucen využít svá nejlepší kouzla. Pomocí složité křivky jsem ve vzduchu před sebou vytvořil velký modrý plamenný štít, který zatím odolával všem temným kouzlům. Zahájil jsem protiútok. Napůl jsem vyšel z ochrany štítu a začal jsem proti mágovi vrhat jeden modrý plamen za druhým. Vždy když se naše kouzla střetla, změnila se v ohromný mrak modročervených jisker, které ozářily stěny komnaty. Avšak viděl jsem, že mé plameny proti němu nemají nijak závratný účinek. Proto jsem se rozhodl pro využití nejsilnější zbraně. Schoval jsem se za štít a začal jsem tvořit složitý obrazec. Po jeho vytvoření jsem na něj dýchl a malý modrý dráček nabyl živé podoby. Vyslal jsem ho na temného mága. Dráček se obratně vyhýbal všem mágovým kouzlům a vychrlil mu na hlavu proud modrého ohně. Mág zařval bolestí a pustil se do boje ještě s větší vervou. Dráček ho zaměstnal na dostatečně dlouhou dobu. Vyšel jsem zpoza štítu a v rukou jsem vytvořil mohutnou kouli modrého ohně. Poslal jsem ji proti temnému mágovi. Koule ho zasáhla přímo do hrudi a odhodila na stěnu síně. Dopadl na zem a zůstal ležet v bezvědomí.
Teď nadešla moje chvíle. Chopil jsem se Narlodu. Ten se mi, jako by toužil být použit, otevřel přesně na té stránce, jakou jsem potřeboval. Začal jsem číst očišťující zaklínadlo. S každým mým slovem se ze stránky zvedal stále výš a výš jakýsi ornament. Střídal všechny barvy duhy, a když jsem zaklínadlo dočetl, Narlod se zvedl do výše a ornament nabral sytě modrou barvu. Začal svítit stále víc a nakonec z něj vystřelily provazce modré barvy. Většina jich vylétla z jeskyně, ale jeden v ní zůstal a zaměřil se na hlavního mága řádu Rudého měsíce. Narazil mu přímo do břicha a posléze z něj vytáhl temný dýmový Stín. Provazec se začal stahovat zpět do Narlodu. V téže chvíli se započaly vracet i ostatní provazce a každý z nich držel kus Stínu. Když se do knihy vrátil i poslední provazec, kniha se zaklapla a s ohlušujícím bouchnutím dopadla na zem. Modré N na ní ještě chvíli žhnulo, ale pak i ono uhaslo. Bylo po všem. Dráček se mi usadil na rameni a mě zaplavil pocit naprosté úlevy.
Tu jsem zaslechl od zdi jakýsi nářek. Byl to hlavní mág řádu Rudého měsíce. Ptal se mě, co se stalo. Od chvíle, kdy ho posedl Stín, si nepamatoval vůbec nic. Zatím jsem mu nic nevysvětloval, ale řekl jsem mu, ať sem svolá všechny své druhy. Když se všichni sešli, vyložil jsem jim celý příběh. Zprvu tomu nechtěli uvěřit, ale pak někteří z nich propadli v pláč, když na ně dolehlo, že to, co říkám, asi bude pravda. Následně se usnesli, že už nechtějí být v jejich prokletém řádu, a tak založili nový - Řád Modrého draka. Já jsem se stal jeho hlavním mágem. Čekalo nás hodně práce při nápravě škod, které napáchal Stín, ale všichni jsme přiložili ruku k dílu. Nakonec jsme založili magickou školu, abychom mohli vychovávat nové mágy po tom, co jich tolik zavraždil Stín. Ta nesla název Škola modré magie.
A tak končí můj příběh. Stal se již hodně dávno a žádný z normálních lidí tu dobu již nepamatuje. Mně však zbyla velká vzpomínka. "Mohl bys prosím zapálit v krbu? Je tu zima," zeptal jsem se jakoby jen tak do vzduchu. Dráček se snesl klouzavým letem z trámů pod stropem a lehkým plamenem zapálil v krbu modrý oheň.
KONEC
