"Přší, přší, jen se leje, kam koníčky pojedeme? Pojedeme na luka..." klasická písnička, kterou každý zná. Jednou v létě, když babička s dědou odjeli na dovolenou do Itálie, mě cosi popadlo (asi múza ) a původní text jsem poněkud obměnila... vzniklo z toho Prší, prší v Itálii. A aby toho nebylo málo, o pár let později jsme s kamarádkami napsaly ještě Prší, prší o tělocviku. Není to nic světového, ale třeba se alespoň zasmějete!
Prší, prší v Itálii
Prší, prší, jen se leje,
bába jede na Pompeje,
a ten dědek na Vesuv,
div nedělá pif, paf, puf.
Na Pompejích zle je, zle je,
protože tam pořád leje,
na Vesuvu hezky je,
div, že se pot nelije.
A proto se bába balí,
na ten Vesuv rychle valí,
pořád tam prý hezky je,
bába dědka zabije.
Když na Vesuv dorazila,
tak se málem přerazila,
je tam bouře veliká,
dědek s bábou utíká.
A tak radši jeli domů,
než být v téhle bitvě hromů,
když se domů dostali,
tak už spolu zůstali!
Prší, přší o tělocviku
Prší, prší, jen se leje,
a to pro nás velmi zlé je.
Nebudem cvičit venku,
zmokli bysme, holenku.
Vylezeme na žebřiny,
z pusy budou téci sliny.
Neslezeme, skočíme,
v nemocnici skončíme.
Zahrajem si na jelena,
nejlepšího čeká cena.
Budem metat kotouly,
uděláme si bouli.
Pak skočíme na žíněnku,
přestane pršeti venku.
Budem z kruhů padati,
ale velmi jásati.
Že už venku dopršelo,
budeme si mnouti čelo.
Jdeme všichni cvičit ven,
dovnitř ani omylem!

Znám to taky jinak...jen si nejsem jistej jestli je to vůbec publikovatelné