Vždycky jsem ráda poslouchala klavírní melodie. Ne ty pro doprovod při zpěvu v hodině hudební výchovy, které pouze kopírují noty, ne. Mně imponují skladby takové, kde je sám klavírní podklad prvkem, který tvoří duši písně, bez něhož by zbytek ztrácel smysl. Kde melodie jde náladou ruku v ruce s textem, a přesto žije svým vlastním životem. To jsou písně, které mě dokáží hluboce oslovit. A nutno říct, že k takovému výsledku mnohdy ani není třeba složitých muzikálních variací, postačí kouzlit jen s pár tóny. Toho je živým důkazem například píseň Marka Ztraceného Ztrácíš. O něco komplikovanější klavírní doprovod pak Marek Ztracený napsal pro skladby Chtíč a Něco končí. Jako další příklady krásné práce s klavírem chci uvést Beverley Craven s písní Promise me nebo dvě skladby Katky Knechtové Moj bože a Spomal.
Až budete mít pár minut volného času, tak si schválně zkuste některé z nich poslechnout. Možná stejně jako já zavřete oči, přestanete vnímat okolí a necháte se prostoupit dokonalou (a přec tak jinou!) souhrou klavíru a zpěvu. Možná vás poslech jen příjemně naladí a třeba na vás zapůsobí úplně jinak - možná vás jen obere o čas. To nemohu ovlivnit. Ale za zkoušku nic nedáte, že? Nemůžu nikoho nutit..., ale věřte mi, stojí to za to.
