close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
...aneb vše, o co se chci podělit :-)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Modrý plamen - 1. část

24. ledna 2009 v 22:52 | Lukáš Slavník |  S knihou v lenošce
Dostala jsem svolení svého bratra Lukáše (15 let) publikovat jeho povídku ze světa mágů, kouzel, intrik a temných sil. Dnes si můžete přečíst první polovinu, druhá se na blogu objeví trochu později, tak vyčkejte... Ať se vám líbí!


Modrý plamen

Budu vám vyprávět příběh ze svého mládí, kdy již dva magické řády na světě nežily v přátelství...
Psal se rok 836 mindulského času. Byl jsem poslední mág ze starobylého řádu Modrého plamene. Všichni ostatní členové byli povražděni řádem Rudého měsíce, který postihl temný Stín. Ten měl jen jediný cíl: vyhladit každého, kdo se mu postaví. Zničit ho může pouze magické zaklínadlo v knize Narlod, nejposvátnější knize všech mágů. Ta je však nyní v držení temných mágů zasažených Stínem. A právě zde začíná mé vyprávění o cestě za získáním Narlodu a vyřknutí očisťujícího zaklínadla.
Planeta Mindul se nachází kdesi v zapadlých hlubinách vesmíru. Její povrch pokrývá moře a v něm je umístěn jeden malý Kontinent.
Byla noc. Já jsem se právě nacházel na jihovýchodě Kontinentu v městečku Tonrak. Tonrak bylo město ve všech ohledech jiné než ostatní. Smrdělo jako krysy v pozdním stadiu rozkladu a odpadky se v ulicích kupily do velkých hromad. Dozvěděl jsem se, že zrovna v tomto "malebném" městečku se nalézá věštec Koros, který jako jediný ví, kam temní mágové schovali Narlod. Procházel jsem tmavou uličkou k věštcovu domu. Vyčaroval jsem si dva malé modré plamínky, které mi rozhrnovaly odpadky na stranu, a tím mi usnadňovaly cestu. Konečně jsem dorazil k hledaným dveřím. Už v tu chvíli jsem cítil, že něco není v pořádku. Dveře byly vyrvané z pantů a poznal jsem na nich spáleninu po ohnivé kouli, kterou užívají temní mágové. Na rohožce pak byl vypálený rudý měsíc. Rychle jsem kolem sebe rozprostřel ochranná zaklínadla a vkročil jsem dovnitř. Plížil jsem se kolem zdí a i přes Tonracký smrad jsem cítil pach spáleného masa. Do mysli se mi začalo vkrádat zlé tušení, které se mi také po pár vteřinách potvrdilo. V zapadlé místnosti plné knih a věšteckých potřeb ležel Koros. Z hrudi se mu stále ještě kouřilo. Zásah ohnivou koulí přežít nemohl. Všiml jsem si však papírku, který svíral v levé ruce. Sehnul jsem se a papírek mu z ruky vzal. V tu chvíli se mi za zády ozval hlas, který zněl, jako když se pila zařízne do dřeva: "Co to tam máš?" Nenápadně jsem schoval papírek do kapsy a v bojové póze jsem se otočil. Přede mnou vykročili ze stínu dva mágové v černých hábitech s rudým měsícem na hrudi. V jejich očích bylo vidět působením Stínu pouze svítivé bělmo. "Ptám se, co to tam máš?" zeptal se znovu vyšší z nich. "Nic," odvětil jsem, ale tato odpověď je bohužel neuspokojila. S ohromným rudým efektem proti mně vyslali ohnivé koule. První vlnu zastavila má ochranná kouzla. Další dvě se mi podařilo sestřelit modrými plameny v ohromném výboji červených a modrých jisker. Další plamen jsem jim poslal k nohám. Museli uskočit a to je na chvíli zastavilo. Dal jsem se na útěk. Stále jsem totiž věřil, že se mi nakonec podaří Narlod najít a očistit temné mágy od Stínu. A proto zabíjet je by podle mého nemělo žádný smysl. Podařilo se mi doběhnout na ulici a ve dveřích jsem rychle vztyčil bariéru modrého plamene. Ta je zdržela na takovou dobu, že jsem se jim ztratil z dohledu. Mé dva plamínky vršily odpadky zpět na hromadu. Naštěstí jsem objevil stáj a koupil jsem si rychlého koně. Dal jsem mu jmého Horak. Okamžitě jsem opustil město.
Po několika kilometrech jsem narazil na les. Sjel jsem z cesty do jeho hlubin a utábořil se. Rozprostřel jsem kolem tábora ochranná kouzla a zapálil si modrý oheň. Po chvíli mě zmohl spánek. Probudil jsem se až za svítání. Vzpomněl jsem si na lístek z věštcovy ruky, našel ho v kapse a rozložil ho. Stála na něm pouze dvě slova: Gor-Nolmen. Ihned jsem si vybavil tento název. Nesla ho stará opuštěná dračí jeskyně na severu v horách Altomeru. Sbalil jsem tábor a vydal se na cestu. Jen jsem trochu doufal, že věštec očekával příchod někoho, kdo by chtěl zachránit Mindul, a že na lístku je opravdu místo, kam temní mágové ukryli Narlod.
Cesta na sever nebyla nijak jednoduchá. Musel jsem jet daleko mimo hlavní cesty, a i přesto jsem několikrát zahlédl hlídku temných mágů, kteří po incidentu v Tonraku očividně mobilizovali veškeré síly, aby mě našli. Jel jsem celý den. K večeru se obloha zatáhla a spustil se liják. Hromy duněly jak stádo běžících slonů a nebe křižovaly blesky. Dalo mi hodně práce, abych Horaka uklidnil, a i tak mě párkrát málem vyhodil ze sedla. Viděl jsem, že ten den už v cestě nemohu pokračovat, a tak jsem se utábořil blízko malého lesíku. Zapálil jsem oheň a zkoušel se zahřát. Najednou jsem zaslechl jakýsi svist, jako když šíp letí vzduchem, a kolem hlavy mi proletěla ohnivá koule. Otočil jsem se, a uviděl, jak se ke mně z lesa blíží skupina pěti temných mágů. Jejich oči bíle svítily do prostoru. Ihned jsem proti nim začal vysílat modré plameny. Byli však ve velké přesile. A když mi těsně kolem těla prolétly další ohnivé koule, věděl jsem, že nemám šanci je v boji porazit. Skočil jsem na Horaka a vyjel k severu. Ještě párkrát ozářil okolní vzduch červený plamen ohnivé koule, ale po chvíli už jsem byl z dosahu. Dalších několik dní se nic závažného nestalo. Po šesti dnech cesty jsem dorazil do hor Altomeru. Slezl jsem z Horaka a dál už jsem šel bez něj. V jeskyni Gor-Nolmen už jsem dříve jednou byl, a proto dostat se k ní pro mě nebyl žádný problém. Překvapilo mě, že vchod do jeskyně není střežen. Nejspíš proto, aby mágové na jeskyni zbytečně neupozorňovali. Vytvořil jsem kolem sebe ochranná kouzla a opatrně vkročil dovnitř... (pokračování příště)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama