Tuto krátkou pohádku jsme napsaly s kamarádkou Verčou Pazderovou před dvěma lety. Doporučujeme brát s lehkým nadhledem... Bavte se!
Bylo nebylo...
...na kraji jednoho šiškovitého hustníku vegetila Zelená Beranička. Jedné větrné noci vyrazila na túru k bratrově prasestřenici z třetího kolena, protože se jí předevčírem rozbilo létající koště a prasestřenka byla výtečná proutkařka. Zelená Beranička měla v nohách už tisíc mil, když stopy déšť a vítr smyl. Její orientační smysl opět zklamal. Vtom na upajdanou a ztracenou Beraničku skočil z podrostu agresivní růžový pudl. Jeho zubiska stiskla hubené lýtko Zelené Beraničky. Ta vypískla, zavřeštěla, majzla růžového pudla šiškou po hlavě, vzápětí se dala na úprk, tryskem sprintovala pryč, vyčerpaná upalovala ze srázu. Náhle zakopla o další šišku a skutálela se dolů. S vyraženým dechem se probrala na světlé světlince. Uprostřed ní stála chajda bratrovy prasestřenice z třetího kolena. Když se Zelená Beranička konečně zmátořila, přelouskala si ve spěchu načmáraný lístek, který visel nakřivo na pootevřené brance přichycen titěrným špendlíčkem: "Jsem na dovolené v Chorvatsku, už se asi nevrátím." A tak Zelené Beraničce nezbylo nic jiného, než staré koště spálit a koupit si nový moderní létající koberec. A jestli jí ho nesežral růžový pudl, létá na něm dodnes!
